Novinky

26.02.2021 Land artová výzva s úkoly na jarní prázdniny

Namísto tradičního příměstského tábora v době jarních prázdnin připravuje ALCEDO Land artovou výzvu s úkoly! Zapojte se a vytvořte v přírodě umělecké dílo z přírodnin. Podrobnosti naleznete ve článku v sekci UDÁLOSTI.

09.02.2021 Zpravodaj únor

Vydáváme únorový zpravodaj, kde se dozvíte o všech aktualitách. Odkaz ke stažení celého zpravodaje ve formátu pdf a epub naleznete sekci ZPRAVODAJ ALCEDO.

27.01.2021 Stezka křížem krážem

Na celý únor připravilo ALCEDO pod záštitou města Vsetín pro všechny rodiny s dětmi stezku se zábavnými úkoly k vyluštění tajenky! Cílem je obejít všech 12 stanovišť a tajenku odhalit. Podrobnosti a průvodku naleznete ve článku v sekci UDÁLOSTI.

04.01.2021 Přihlašování na letní tábory 2021 spuštěno!

Přihlašování spuštěno, nabídku táborů najdete v sekci TÁBORY.

Běhám jako leopard

11.02.2021

Poměrně často se setkáváme v kroužcích a na táborech s dětmi, které se chovají nestandardně a mají problém se soustředit i při objasňování principů těch nejjednodušších aktivit. Občas se objeví někdo, kdo je agresivní ke svému okolí (pošťuchuje, fyzicky i verbálně napadá všechny kolem sebe), případně má sebedestruktivní sklony. Jsou to děti, jejichž jména si zapamatujete jako první, díky jejich snaze na sebe poutat pozornost a díky tomu, že je musíte poměrně často oslovovat a usměrňovat. Ne že by to byla novinka, kterou přináší dnešní doba! Jelikož patřím mezi pamětníky, mohu potvrdit, že děti připravené okořenit naši práci tady byly po celou moji kariéru, jen v době, kdy jsem začínal, ještě nebylo „vynalezeno“ ADHD, poruchy pozornosti, poruchy učení...
 
Duševně jsme na přítomnost těchto dětí (nesoustředěných, příliš živých…) připravení. V každém případě by nám velmi pomohlo vědět o tom, co nás čeká, předem. Na pobytových táborech, pokud dítě bere léky, nám to napíše lékař, v ostatních případech to zjistíme až z chování účastníka. Rodiče nás většinou neinformují, přestože je v jejich zájmu, abychom se o děti dokázali postarat kvalitně. A teď budu trošku spekulovat, proč je to tak. Jedna z možností je, že neví, že by nás měli informovat. Další nás neinformují, protože jsou na projevy svého zlatíčka zvyklí a na jeho nestandardním chování jim nepřipadá nic podivného. Možná nás nechtějí strašit tím, co nás čeká. Možná se stydí, nebo mají strach, že jim dítě do kroužku, oddílu, na tábor nevezmeme. Což my udělat nesmíme. Vyloučit dítě z aktivit pro jeho zdravotní nebo psychické znevýhodnění. A ani to dělat nechceme!
 
Proč se článek jmenuje tak podivně? Viníkem je pochopitelně příběh ze života našich táborníků!
Ocitáme se na jednom z příměstských táborů, první den v týdnu, děti z 90 % neznáme, některé přicházejí do takzvané táborové družiny na 7 hodin, zbytek začíná standardně v 8 hodin. V tento den startovalo 5 příměstských táborů, což znamená, že se zde sešlo cca 140 dětí. Vedoucí si rozebrali děti shromážděné v budově a pečlivě si odškrtali v seznamu ty, které chyběly. Tábor, který nezůstával v budově, dostal pokyn: „Nástup do autobusu!“ V autobusu probíhá pro jistotu další přepočítávání a hle, oproti seznamu mají o jednoho účastníka navíc. Následoval pravděpodobně zbytečný dotaz: „Děti, někdo z vás je tady navíc, jste si všichni jistí, že jste zde správně?“ Opět žádná reakce. Čte se jmenný seznam, po jeho přečtení zazní dotaz: „Koho jsem nečetl, ať se přihlásí!“ Žádná reakce! Vedoucí bere seznam do ruky, jde autobusem a jednotlivě po sedadlech kontroluje jména ze seznamu, až konečně narazí na táborníka, který není na jeho seznamu a pravděpodobně chybí na jiném táboře, kde v tuto chvíli probíhá také kontrola účastníků s tím, že se volá rodičům táborníků, kteří nenastoupili, kde došlo k chybě.
Zpět do autobusu.
Vedoucí: „Z kterého tábora jsi, kamaráde? Protože k nám nepatříš.“
Táborník: „To nevím, ale běhám jako leopard!“
V: „Skvělé, ale my jedeme na bazén, jsme plavecký tábor!“
T: „Běhám jako leopard a umím i plavat!“
Leopard je vyveden z autobusu a po chvilce hledání umístěn na správný tábor, kde po něm již byla sháňka!
    
Poměrně úsměvná příhoda, která v důsledku znamenala „jen“ dvacetiminutové zdržení pro přibližně 70 táborníků. V úvodu článku jsem použil výraz sebedestruktivní sklon. Jak takový sebedestruktivní sklon vypadá? Představte si dítě, které se vám při přesunu se skupinou městem bezhlavě vrhne do vozovky, neustále opouští skupinu. Při aktivitách, které připravujeme, se s námi děti vydávají na výpravy, plaveme, sportujeme, jezdíme na raftech, lezeme po skalách a to nejtěžší, přesunujeme se pěšky po městě, využíváme hromadné dopravní prostředky. Je pro nás zásadní mít připravený kvalitní program, ale na prvním místě je, aby vše bylo bezpečné a děti se vracely domů zdravé. Informace, co od dětí můžeme očekávat, jsou pro nás velmi důležité!
Mgr. Jaroslav Hlinský